Let mouchy

Tajm áut...

Čas pádí jako zběsilý a tak se tento prostor mílovými kroky přiblížil k expiračnímu dni tak blízko, že až vlastně skoro za něj… Rozhodla jsem se už konečně definitivně zamáčknout slzu a rozloučit se s publikováním vlastních shluků písmenek, protože se mi jaksi nedostává času. No dobře, je to výmluva, nějaký čas se tu a tam najde… Prostě mi to ňáko nemyslí a připadám si taková vyhořelá, unavená a především opuštěná a navíc mi již uniká smysl této činnosti.

„Tebe to, mámo, zase drží, co?“ pronesl Silvestr a expirační den opět přes mé protesty odsunul o rok. Sice u toho prohlásil, že tu a tam taky něco napíše, ale to už žvatlá několik let a tak to neberu vážně a pokud to někdy náhodou udělá, tak si odřu bradu o podlahu a oči o monitor…

Nu což, tak jsem pořád ještě tady a cosi mne nutí zase pokračovat a hlavně teď sesmolit, co se od posledního klábosení stalo nového.

Červen i červenec stály za hovno.

To by asi tak bylo výstižně řečeno vše. A jestli to někomu nestačí…:

Mireček dobrovolně musel naše divadlo opustit a doufám, že už sem nepáchne. Náš kolektiv se rozrostl o dva nové kolegy a ke kolegyni Blondýně přibyla kolegyně Bruneta. V kolektivu nám to skřípe, protože mí dva noví kolegové nemůžou kolegyni Blondýnu vystát a už si stěžují na nejvyšších místech, že s „takovou“ pracovat nebudou a basta. Mne všichni víc nebo míň serou, ale je mi útěchou, že víc nebo míň je seru i já. Takže v tomo případě jsou síly vyrovnané.

Kuchyň ještě není hotová, ale vypadá to, že už brzo snad bude… tedy… snad…

Koupelna ještě není hotová a její dodělání po sedmi letech je naplánováno na druhý srpnový týden (2012…) 

Nevěřila jsem, že to kdy řeknu, ale stýská se mi po Trotlíkovi.

V červenci jsem nedostala dovolenou, protože Blondýna si ji nahlásila dřív a termín po ní obsadila Bruneta. Možná mi to prý vyjde v srpnu.

Jednoho krásného dne se mi telefonního sluchátka ozvalo strohé: „S JéeN to švihlo, je to rozsáhlý infarkt, má už několikanásobný bypass, snad to přežije.“

Jednoho dne přijdu do divadla a… ne, to ne… V divadle jsem ho vídala skoro každý den osm let. Milý, tichý, přijemný, s hezkým úsměvem, o dva roky mladší, než jsem já…

Tragicky zahynul i s kamarádem při záchraně dvou dětí z rozbouřeného moře. Děti stačili zachránit. Sebe už ne…

Vždyť jsem to říkala hned na začátku.

Červen i červenec stály za hovno.

---

_{http://www.24chasa.bg/Article.asp?… http://www.24chasa.bg/Article.asp?…}

Následující text: Já jen sírám »»» ««« Předchozí text: Dotrotlíno...???

Alfa | Úterý 31. 07. 2012, 11.07 | POPŽ | permalink | tisk | 191x