Let mouchy

Lítej, moucho ...

… mi nedávno řekla Jejka. Tak to zkusím. Poslední záznam zde je starý čtyři měsíce – jejda, to to uteklo. A co se za tu dobu událo? Téměř nic a skoro všichni jsme to přežili.

Ke konci sezony se to v práci docela mlelo a všichni se snažili bojovat za zachování samostatnosti divadla. Jenomže pak přišly prázdniny, většina zaměstnanců se rozprchla do všech koutů naší matičky Země a v divadle se nic nedělo. Jenom se k nám dostalo oznámení, že od Nového roku naše divadlo Ten tam Nahoře z Nejvyššího Místa „zrušuje“.  – Takže do konce prosince máme práci téměř jistou a pak… se hukáže… 

Na konci června už život nevydržel jeden z našich kolegů a ze dne na den si klidně zemřel. Když jsem to oznamovala smskou Silvestrovi, odpovědí mi bylo, že právě z poloviny osiřel. Pak jsme se šli opít.

I přesto všechno šel ale život dál a to tak moc pracovně a intenzivně, že jsme oba celé letošní parné léto strávili v práci a jediným mým odpočinkem byly občasné výlety do Údolí Seungryong nebo na horu Sohan (ale tam je nechutná zima, která se mi v letošním parném létě ani trochu nezamlouala a v poušti Poušť Yongbi je na můj vkus příliš mnoho pavouků). 

Koncem srpna nám začala další Nejistá sezona a všichni čekáme, co s námi po Novém roce bude. Doufám, že hypermarkety budou přijímat do svých řad i tuzemce a snad bude kdesi v jakémsi superhypermarketu ve skladu makat kulisák a rekvizitář spolu s jevištním mistrem a na kasách vedle sebe sedět inspicient, nápovědka, garderobiérka, oponář a různé “umělecké složky“. 

Tak hezkou sezonu!

Následující text: Ó Bože, už budu... »»» ««« Předchozí text: Strmá cesta

Alfa | Úterý 20. 09. 2011, 03.17 | POPŽ, Život je změna | permalink | tisk | 171x