Let mouchy

Jablko, rajče, žitný klíček...

Jak to tak už bývá zvykem, nikdo nemládneme a s přibývajícími křížky na našich hrbech se tu a tam objeví i nějaký ten zdravotní neduh. Já jsem haprovala minulé tři roky pomalu se dávám dohromady díky loňskému zásahu felčárků a tak to vypadá, že teď je na řadě Silvestr.

I on totiž musel uznat, že mu není natolik dobře, aby to vykurýroval čajem s medem, případně slivovicí a tak navštívil šlechetné zaměstnance našeho zdravotnictví. Mnoho vyšetření má sice ještě před sebou, ale už nyní mu bylo doporučeno zásadně změnit životosprávu. Prostě zdravě žrát a zapomenout na bůček, knedlíky, pivo a párek či svíčkovou. Jo, a taky více pohyb u a několik kilo dolů…

Já jsem se okamžitě nabídla, že s ním budu držet basu a spolu s ním začnu cvičit a zdravě jíst. Nehledě k tomu, že kdybych se zbavila svých pěti-šesti kilek, co mám navíc, nebylo by to k zahození. A zdravé stravování přece není žádná věda a trošku pohybu navíc taky ještě nikoho nezabilo…

Jak su stará, tak su blbá….

V neděli jsem šla do práce a všimla jsem si, že vedle eskalátoru je i pevné schodiště. To zmáknu jak nic, pomyslela jsem si a vesele se rozeběhla ke schodům. Po pěti schodech jsem zpomalila a po osmi jsem se chtěla vrátit a přestoupit na eskalátor. Bylo mi to ale blbý, co by tomu řekli lidi, tož jsem vytrvala a schody zdolala.

Do divadla jsem se připlazila totálně vyřízená, klepaly se mi nožičky a vysílením jsem se skoro nemohla napít ani kávy. Pohyb pro mne asi nebude to nejlepší, zkusím to nejdřív s dietou. Mezi první dietní chody jsem tedy okamžitě zařadila tabulku mandlové čokolády, dva obložené chlebíčky, pečenou krkovici a pivo.

Posléze mi bylo vysvětleno, že to není to pravé ořechové a tak jsme dnes se Silvestrem vyrazili na nákup zdravých poživatin. Hory zeleniny, ovoce, celozrnného pečiva a jogurtů. Taktéž lněné semínko, ovesné vločky a tvaroh nechyběly v našem košíku…

„A co k tomu budeme jíst?“ byla jsem zvědavá, protože co se diet týká, jsem docela čistý, nepopsaný list.

„Tohle je jídlo, co bys k tomu chtěla ještě jíst?“

„Vepřové výpečky třeba, sádlo, škvarek… tak něco…“

Nebudu popisovat dál náš rozhovor, bylo mi zkrátka vysvětleno, že tohle je všechno a šmytec. Bůček nebude, čokoláda nebude, místo poličanu maximálně JEDEN plátek šunčičky…

Asi brzy umřu hlady….

Ale dneska je to ještě dobrý. Mám volno, Silvestr odešel do práce na noční a já jsem našla v mrazáčku takovej pěknej kousek prasete…. 

Následující text: A ten tam nahoře se zase dobře bavil… »»» ««« Předchozí text: Vo fous nebo nevim...

Alfa | Pondělí 18. 04. 2011, 16.52 | POPŽ, Život je změna | permalink | tisk | 229x