Let mouchy

Jarní únava

A máme tady konečně jaro. Po téhle zimě se mi fakt stýskat nebude…

Březen uběhl opět silně pracovně. To, že nic nestíhám si sem snad napíšu jako stálou hlavičku.

Náš služebně i věkově nejmladší kolega nezvládal a přestože se za něj přimlouvala nejmladší kolegyně, byl odejit. Opravdu to s ním nešlo a chyby dělal víc, než malé. Navíc jeho chování bylo až příliš žoviální, což si zatím nemohl dovolit a hlavně starší zaměstnance tím dost nasíral. Náš pan šéf zajistil obratem náhradu, ještě většího kolouška, kterého se snažíme zaučit, ale snad je lepší hrách na stěnu házet. Naznačili jsme šéfovi, že to není to pravé ořechové, leč ten usoudil, že se mu tento chlapec líbí a že tedy bude výkonná pracovní síla. Tak uvidíme, jestli to dá. Když se mu něco 15 – 20× zopakuje, chvíli to v hlavě udrží. Chvíli… Hmm.

Taky jsem tento měsíc prozřela a zjistila, že se již několik měsíců bavím zase s jakýmsi zachumlaným Chumláčkem. (Chumláček byla osoba životem údajně těžce zkoušená a my neměli důvod jí nevěřit a snažili jsme se pomáhat. Dobrým slovem, věcným darem, penězi. A pak se jednoho krásného dne ukázalo, že situace je zcela jiná a že Chumláček trpí bájnou lhavostí. Na jedné straně bych si ještě dnes nakopala za ten promrhaný čas i peníze, který jsem Chumláčkovi věnovala, na druhé straně jsem tím získala cennou zkušenost…) Lety moje ostražitost vůči různým skazkám a neuvěřitelným příhodám ostatních polevila. Posledních pár týdnů mi ale začala poblikávat červená kontrolka kdesi v zátylku a teď už svítí jak rudá záře nad Kladnem. V mém okolí se objevila jiná zachumlaná osoba. Ze začátku jsem neměla důvod nevěřit. Ale postupem času mi několik věcí začalo připadat přinejmenším podivných a teď už se rozchumelilo až za roh.

Nový Chumláček lže. Lže ale nesmyslně, zbytečně a především tak snadno prokazatelně, až jednomu zůstává rozum stát. A já navíc zůstávám stát před rozhodnutím, co s tím. Přestat se stýkat s tou osobou nemůžu. Ignorovat jí nemůžu. Zabít jí nemůžu. Můžu jen čekat, jestli tyto lži budou legrační a nevinné nebo zda jimi někomu může ublížit. A toho se bojím nejvíc, protože je známou pravdou, že lež může ubližovat víc, než hodně.

Obsah těchto výmyslů je různorodý – od barvy hrnku na kafe až po drezuru klokaních mláďat. Nechápu to. Smysl těchto zachumlených lži mi však uniká. Chce někomu ublížit? Proč mně, nic jsem Novému Chumláčovi neudělala – ani slovem, ani činem. Spíš naopak… Chce být zajímavý? Proč, vždyť je i bez lží. Léčí si nějaký mindrák a chce, aby ho měli i ostatní? Nemá důvod. Chce rozeštvat lidi, kteří drží při sobě? Co z toho bude mít?

Tož uvidíme…

Následující text: Apríl »»» ««« Předchozí text: Letem světem únorem

Alfa | Pondělí 31. 03. 2014, 09.05 | POPŽ | permalink | tisk | 167x