Let mouchy

Show must go on

Skončilo září. Třináctý měsíc, kdy se naší rodině lepí smůla na paty…

Před třinácti měsíci těžce onemocněla Jejka a než se z toho stačila vyhrabat, skončila jsem na koronární JIPce s těžkým zápalem plic a zánětem osrdečnice. Tříměsíční absence výplaty taky nebyla moc příznivá.

Po novém roce maminka začala bojovat s rakovinou prsu – o které v dubnu přišla, absolvovala hromadu chemoterapií a teď chodí každý den na ozařování. A objevila se jí nová bulka a začátkem října se dozvíme, co je to za sviňu.

Můj milý macecháček se posledního dubna dozvěděl, že má rakovinu jícnu a pár dní na to ho ranila mrtvice. Naštěstí jí přestál bez následků a desátého května na mé narozeniny jsme spolu jen my dva sami poseděli (mamča byla tou dobou ve špitále), dali si panáka a pivo a bylo to fajn a plné nadějí, že to všechno zvládneme. Pak macecháček absolvoval náročnou operaci, která dopadla dobře a od září měl nastoupit na chemoterapie. V srpnu si s maminou užili ještě pár krásných dnů na jejich milované chatičce. Následně byl macecháček začátkem září hospitalizován se zápalem plic a plicní embolií, ale pořád byla naděje, že to bude dobrý.

12. září přišlo morfium a 13. září dopoledne ještě litoval, že tu zídku na chatičce letos nedodělá, že to musí odložit na jaro. A pak, v pátek třináctého v pravé poledne odešel.

Tiše, bezbolestně, ve spánku, navždy…

Srazil tím na kolena nejen maminku, ale i nás všechny. Těžko se s jeho odchodem smiřujeme, zatím nevěříme a čekáme, kdy přijde domů. Čekáme ho přesto, že víme, že nepřijde… V divadle se usmívám na všechny strany a hledám ho v hledišti přestože vím, že nenajdu.

Ale život jde dál.

V divadle se nám opět urodilo magorů. Respektive jen jeden, či spíše jen jedna, ale stojí to za to. Divadla jsou všeobecně plná ne zcela normálních lidí, jinak se to tam nedá přežít, ale tohle je i na ostřílené divadelníky velký kalibr. A protože je divadlo takový prazvláštní organismus, dokáže tyto plevy dost dobře vyloučit ze svého středu a už se za ní intenzivně hledá přiměřeně praštěná náhrada.

Snad se někdy pochlapím a napíšu o ní samostatný článek, teď mi to ještě moc nejde.

Následující text: Listopadem krátce a stručně »»» ««« Předchozí text: Pátek třináctého...

Alfa | Úterý 1. 10. 2013, 09.26 | POPŽ | permalink | tisk | 238x