Březen, za kamna vlezem...

Jen jsem napsala únorový report, tak už je tady konec března – joj, to to utíká… 

Březen byl pracovní, premiérový, hektický a studený. Nový, mladý kolega v práci se neosvědčil, tak musel jít o dům dál a tak to tam zatím plácáme všelijak. Další kolega jde za pár na delší čas do špitálu, tak pak se hukáže…

Maminka moje bojuje se zákeřnou chorobou zatím statečně a chemoterapie zvládá bez větších potíží, kéž to tak pokračuje dál.

Teta moje, která již několikero desetiletí dlí v Adelaidě, si stěžuje, že je letos nějak nemůže opustit léto a stále mají kolem 35°C a že už se všichni těší na zimu. Hmmm… 

Leštím si objektivy a už se těším na vycházky s velkým Nikonem (kterému jsem pořídila nový grip, jupííí), páč maličkého Nikonítka a malého Pentaxe mám v tašce pořád a přece jen mě po zimní pauze už moc kompakt neuspokojuje. Zatím jsem za slunného březnového odpoledne vyrazila jen jednou na nedaleký hrad a omrzly mi nožičky… Ale pořád věřím, že až přijde ten krásný, teplý den, nebudu v divadle a vyrazím venčit Nikona. Každopádně dodnes se s Projektem 365 držím – už mám první devadesátku 

Uhánějí mne zubař a gynekolog s tím, že preventivní prohlídky už odkládám pár měsíců a že se mám stavit… Tak snad někdy v dubnu… květnu. 

Fuj, to byl nudný příspěvek…