Únor bílý...

… byť tak celá zima nevypadala, tak se nakonec sněhu urodilo požehnaně. Dokonce jsme jednoho krásného dne nemohli ani projet městečkem do práce, protože silničáři měli práci zjevně jinde. Ale snad už bude líp, i když mi YoWindow stále něco sněhu slibuje.

Ples v divadle jsme přežili ve zdraví a myslím, že to byl nejhezčí ples za posledních deset let. Dostala jsem pozvánku na vernisáž koláží s názvem Sexuální objekt podle mého vkusu s doprovodnou výstavou Uměním unikat stupiditě světa. Vzpomněla jsem si na kolegu, který v únoru před třemi lety odešel do věčných lovišť, maminka si oholila hlavu, protože chemoterapie nedovolily jinak , v práci jsem dostala několikrát vynadáno a z toho možná jednou zaslouženě. 

V noci se v divadle přestávám pomalu bát, courám po chodbách a statečně hledám Fantoma. (Až ho jednou ale opravdu potkám, začnu hrůzou ječet a uteču a možná si i budu muset převléknout spoďáry…)

Zapojila jsem se opět do projektu 52 a letos zkouším i projekt 365. Jeden ze svých tří fotoaparátů mám stále po ruce a kdyby došly baterky, zaskočí tu a tam mobil a tak fotím každou kravinu. Dost času mi také zabere moje Malé tvítování, do kterého zatím poctivě přispívám od prvního ledna každý den a k dnešnímu dni stránku od začátku roku dle přiloženého počítadla přístupů navštívilo přes neuvěřitelných 5000 lidiček a poctili (a překvapili) mne návštěvníci z Japonska a Argentiny. Bublaba je moje doména s omezeným prostorem a přispívání sem je trošku složitější na honitbu eftépéčkem, to blogger je svižnější a víceméně všudypřítomný, tak se zatím omezím na měsíční reporty.

No a to by za únor bylo asi tak vše…