Šprcky, blistry a další kratochvíle

Už mnohokráte jsem se zamyslela, jaké to dobračisko vymyslelo novodobé obaly. Kdeže jsou ty krásné totalitní a hlavně předtotalitní doby, kdy se zboží balilo do krabic či papírů, kteréž byly následně úhledně svázány motouzem.

Zrovna dnes jsem opět s krví podlitým zrakem a zlámanými nehtíky vzpomínala na ony „dobré staré časy“. V Kaufzemi jsem si zakoupila nový sušák na prádlo, protože jsem líná chodit na půdu a na dvorku mi tu a tam na krásně vyprané, hygienicky čisté a bíle běloskvoucí prádlo kákne pták. Navíc měli sušáčky ve slevě za 139 Kč a nekupte to, za ty peníze, žejo… (Taky jsem si jako správný nenažraný čecháček koupila dva…)

Asi půl hodiny jsem se doma snažila sušák dostat z obalu… sušák se dost houževnatě bránil obnažení… nebo se igelit a lepicí pásky bránily opuštění sušáku??? Nevím, každopádně symbióza těchto dvou předmětů byla tak pevná, že jsem jejich společné soužití musela nakonec ukončit nožíkem – a ani to se mi nepodařilo na jeden pokus.

Když se jedná o takto zabalený sušák na prádlo (nebo třeba žárovku či sadu nožů nebo cokoliv jiného, co se nejí), tak se to dá přežít. Leč kolikráte jsem jen krůček od smrti hladem byla, když jsem se snažila rozbalit nějakou poživatinu? Mnohokráte… Ale zatím jsem vždy zvítězila. A taktéž získala zkušenost, že nesmím poživatiny rozbalovat tam, kde je vyznačeno. To jsou valnou většinou místa, která jsou na obalu nejpevnější a rozervat prostě nejdou…

Sakra, ten druhý sušák ještě není rozbalený…