Mistr tesařský

Mám velmi blízké příbuzné, kteří mají rádi zvířátka. A protože se jim na zahrádku zatoulala kočička, která se rozhodla, že bude bydlet coby kočka skorodomácí v jejich kůlně, nachystala jí její nová Panička luxusní pelíšek z krabic a starých dek.

Začátkem května tohoto roku povila kočka Máma pět krásných kočat. I příbuzní spráskli ručičky a začali shánět nové majitele pro malá kočičí miminka. Našli. A protože kočku Mámu nechali ještě v šestinedělí vykastrovat, rozhodli se, že jí nechají jednu kočičku, aby jí nebylo smutno.

I stalo se. Kočka Máma s kočičkou Micinkou osaměly a měly se dobře. Výměnou za kočičí konzervy a granule mým příbuzným nosily myšky a nikomu nic nechybělo.

Ale co když malá Micinka dospěje a zhřeší a budou další koťátka??? Po dohodě s místním veterinářem se dohodli na kastraci malé Micinky. Byl dán termín a tak se ocitla malá Micinka na stole u pana veterináře. Páníčkové byli vykázáni z ordinace s tím, ať si za určitý čas pro kočičku přijdou.

Když přišli, zděsili se. Copak se stalo s Micinkou? Pan doktor byl jaksi nesvůj… 

„Žije Micinka???“ vyděšeně se ptala Panička.

„Ano, je zcela v pořádku… ehm… ještě spí zde v krabici… ale byl tam… jaksi… nečekaný problém…“ odpověděl velmi rozpačitě pan Veterinář a vedl Paničku ke krabici, ve které spala Micinka se zavázaným bříškem.

„Snad už nečekala koťata?“ vyhrkla Panička.

„To ne, ale … ehm… víte… jaksi když jsem… ehm… kočičku otevřel… tak jsem jaksi… ehm… no nemohl jsem… jaksi… najít dělohu… ehm… tak jsem… jí zase zašil… Ale toho… ehm… vašeho kocourka Micinku jsem vykastroval…“

Na fotografii: Vykastrovaný kocour Micinka