Hospitalizační halucucanice

Po devíti dnech horeček přesahujících 39° a po nemocničním vpouštěním do mých žil všelijakých lektvarů přišla noc, kdy se mi zdánlivě ulevilo a teplota klesla nepatrně pod osmatřicet. A protože jsem se stále vesele dusila, hlavně, když jsem se uvelebila do polohy ležmo, byla jsem z pudu sebezáchovy nucena celou noc prosedět na posteli, snažit se alespoň trošku dýchat a při tom jsem čučela z okna. 

Před okny mého nemočničního pokoje byl veliký strom a lampa pod ním zajímavě zespodu prosvěcovala jeho listy. Chvíli jsem se dívala na chvění prosvětlených listů a pak, aniž mne to překvapilo, začali vylejzat…

Mezi prvními ze stromu vylezla Sněhurka s mrkví a s tím, že mi zeleninu posílá macecha. „Co je to za blbost, mrkev nejím a macecha má poslat jablko, ne?“ divila jsem se. „Pfff, jabka taky nežereš,“ odsekla Sněhurka a zmizela i s mrkví za kmenem. Na to mezi větvemi stromu začalo poskakovat stádo malých okatých psíků, ale po chvíli je vyhnal Mickey Mouse, který je docela nevybíravými slovy poslal pást žáby. Přišlo mi to líto, protože psíci, chovající se jako malá opíčata, byli docela roztomilí.

Ale dlouho mne strom nenechal nudit a poslal za mnou něco japonských kreslených postaviček, které dělaly divné věci a jeden samuraj chtěl doktorům v nemocnici čistit Diavou boty. Do toho celou dobu na nejvyšší větvi seděla Alla Pugačeva a pořád mlela o milionech alych ross, co i z akna vidiš ty a nevyhnal ji ani Abraham Lincoln, který docela vydatný kus noci řečnil o tom, že by zrušil ministerstvo kultury a vůbec celou kulturu zakázal a hlavně v první řadě zavřel všechna divadla a nejraději i kina, protože to považuje za velmi nebezpečný druh zábavy.

Procesí různých bytostí včetně Královny noci, Giselle, Médi Bédi, Despiny, Macha a Šebestové, Sarastra, Fifinky s Bobíkem a Cizí kněžny s kocourem Vavřincem bylo mnohem větší a rozmanitější, ale mnohé z toho mi farmaka a jiná deliria už vymazala z hlavy. Fakt je, že se objevili jenom tu jednu noc – všichni až na Allu, jejíž miliony miliony miliony alych ross mne provázely téměř celý pobyt v nemocnici a bylo jí naprosto jedno, že už nejsem na JIPce a že mne i z pokoje 22, kde jsem měla postel u okna, přestěhovali na pokoj 23, kde jsem měla krásnou postýlku u dveří…