Já jen sírám

Po několika letech mám dovolenou. Pod pojmem DOVOLENÁ chápu shluk několika dní, kdy nechodím do zaměstnání. Dávno, dávno již tomu, co jsem si myslela, že dovolená je shluk dní, kdy se člověk jen tak líně válí u moře či šmatlá s foťákem na krčku po památkách.

U nás začala dovolená tím, že jsme vystěhovali pár věcí z koupelny s neutuchající nadějí, že jí Silvestr konečně má čas dodělat a že jí dodělá. Těch pár vystěhovaných věcí zabralo celou jednu předsíň a většinu obýváku a část kuchyně. Nechápu, jak je to možné. Když jsme byli v nejlepším a já se chtěla zhroutit někam do koutka a začít tam vesele štkát nad tím neskutečným bordelem, zaječel ten odpornej nehezká věc, bez které jsme jen těžko přežili naše dětství a my se Silvestrem nadšeně naskočili do auta a vyrazili směrem k divadlu, protože cosi…

Druhý den dovolené jsem si tady chtěla postěžovat, jaký byl první den dovolený mizerný a když mé rozespalé a mžourající oko spatřilo, že po dobu mé nepřítomnosti zde ve fotogalerii přibylo 32 677 komentářů od inteligentního spamera, zrušila jsem tam možnost přidávání komentářů a to tak šikovně, že se rozhodila celá šablona. Chybu jsem snad našla a vypadá to, že to funguje. Až smažu z webu zůstavších tam několik desítek tisíc komentářů, změním fotoalbum. A proč ne najednou? No protože mám dovolenou, ne?