Dotrotlíno...???

S Trotlíkem a jeho trotlovinami jsem v divadle prožila něco málo přes šest let. Trotlíkovi trotloviny ale poslední dobou přesáhly hranici únosnosti, udělal v jednom dni několik neomluvitelných průserů, a proto byl vedením odejit. Výpovědní dobu bude prožívat na méně lukrativním místě a v jiné budově a na jeho místo nastoupil nový kolega. Mladý, krásný, nadějný. Říkejme mu třeba Miroslav.

S Miroslavem jsem strávila dva dny. Miroslav je mladý, krásný, nadějný, vtipný a chytrý. Moc chytrý. Moc vtipný. Moc nadějný. Miroslav je prostě moc všechno. Miroslav tu a tam zmizel a když se vrátil, rozrazil dveře, které mám za zády, smyslně rozvlnil své stokilové tělo a zavřeštěl: „Mirča je tadyyy!“ Po několika hodinách předčil všechny Trotlovy trotloviny a všichni v divadle jsme jen tupě zírali s otevřenými hubami. A mnoho lidí mne politovalo, co jsem to zase vyfasovala za parťáka. 

Mireček je moc hlučný, moc sebestředný a moc ukecaný. A Mireček je především moc cvok. Cvok jak kukačka z velkých hodin. Po prvních hodinách jsem myslela, že mele z rozpaků z nového prostředí, druhý den s ním strávený v práci jsem si zoufala a s láskou vzpomínala na Trotlíkovo prť prť prť a jeho většinou neškodné voloviny. A pak jsem oznámila šéfovi, že tohle fakt nedám a že už mne s s takovým magorem na jednom místě neuvidí. Šéf dobrovolně musel uznat, že náhradu za Trotlíka nezvolil nejlepší, a tak Mireček svůj třetí a poslední den v našem divadle bude po boku mých dvou kolegyň a příští týden na jeho místo nastoupí někdo jiný.

Šéf začal bájit o tom, jak ten nový nový bude báječný. Hm, to by ani nemuselo být. Stačí, když to bude jen poloviční blázen, schopný tu a tam samostatného myšlení.

Obávám se, že se mám zase na co těšit.

Ale snad to nemůže být horší, než je to teď.

Že ne…?