Země neomezených možností

Jako malá jsem tu a tam slyšela o zemi neomezených možností a bylo mi líto, že nevím, co to znamená a kde to je. A až teď konečně u mne došlo k prozření a pochopila jsem! 

Ano, je to tam, kde „ministerstvo kultury, protože je to kulturní ministerstvo, je to právě ministerstvo kultury, by skutečně mělo být otevřené, mělo být kulturní se vším všudy“, vedou se „diskusní diskuze“ a „ministr financí je kulturní člověk, protože chodí i do kina“.

Naše rodná vlast, ta naše krásná rodná hrouda, kde voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách a v sadě stkví se jara květ, je tou úžasnou zemí neomezených možností a věřím, že jsme i tou zemí, kde zítra již znamená včera… či snad včera již znamená zítra??? Ano, je to naše krásná vlast, medem a strdím oplývající, s krásnými bojlery, které krmí na Červeném hrádku i ta hodná holka Zagorová a především jsme země s krásnými zvyklostmi a tradicemi – jednou z nejhezčích, byť dočasně pozapomenutých, je třeba defenestrace.

Rozhovor s paní kultůrní ministryní mne dostal do kolen a jsem ráda, že moje děti nechodily do družiny.

Jen se obávám, že tohle je jen špička ledovce.