Zběsilá želvička

Ještě žiju. Sic nevím, jak to moje fyzično vydrží, ale zatím opravdu žiju. Sice se plácám na hranici svých sil a možností, ale plácám. Práci pro čtyři, kteroužto děláme běžně ve třech už druhý měsíc děláme ve dvou. Hnus, velebnosti… 

V březnu jsem byla nucena jít do práce 13× a když jsem řekla, že to už nikdy více, v dubnu na mne vyšlo služeb 14. Já i kolegyně Boubelka toho máme plné kecky a šéf nám přislíbil od května konečně posilu. Ať je to kdo je to, hlavně ať už tady je a ať divadelní nářez vydrží. Ono přežít s našimi komedianty je práce fyzicky a především psychicky velmi náročná.

Mé pracovní nasazení je znát i na našem příbytku. Zatím sice zvládám naplnit pračku a myčku, nicméně hora nevyžehleného prádla začíná připomínat Alpy a počítám, že koncem dubna bude nikoli nepodobná Himalájské vrchovině. Můj krásný nový vysavač tiše a nečinně spinká a i smeták beru do ruky stále méně. Děs. Až nastoupí nová kolegyně, tak mne čekají další šichty na debordelizaci domova. Ale před tím si konečně v klidu zajdu na pivo. 

Naše Zachumlaná kolegyňka je stále na neschopnosti a prohlašuje, že se do divadla už nemíní vrátit, nicméně těhotenskou legitimaci nepřinesla, protože se po čtyřech měsících provalilo, že se opravdu jednalo o falešnou březost a ona vlastně celou tu dobu choří s komplikovaným zánětem středního ucha, nechutuspracusí a především odporem k našemu kolektivnímu tělesu. Navíc jí ty její zmateně zachumlané báchorky v divadle už nikdo nežral, takže si musí jít hledat nějaké přítulnější obecenstvo.

Trotl trotlí. Opět neudělal zkoušky, protože nevěděl, že psi mají zuby (čímž si vysloužil přezdívku Azor). Pokud zkoušky neudělá do konce května, bude odejit. Ale i přes zkouškový krach je chytřejší rádia a včera mne poučil, že aby řezané kytky vydržely, musím je dát do nádoby se studenou vodou, protože pokud je dám do vody vřelé, květinám to svědčit nebude ani za mák. 

Budu to muset vyzkoušet.