Nevím, jak začít, tož začátek zkopíruji…: Trotlík je ženat a protože svůj k svému a vrána k vráně, tak i žena jeho je přesvědčená o své kráse a inteligenci. A tak se rozhodla, že vezme dcerku a kamarádku a že pojedou na prodloužený víkend obdivovat krásy Šumavských hvozdů. S Trotlíkem hledali a hledali hezké místo na internetu, našli velmi, opravdu VELMI levný penzion a cituji doslova udělali PRŤ PRŤ PRŤ a už měli objednáno a v notýsku opsanou adresu šumavského penzionu.
V sedm ráno manželka s dcerkou a kamarádkou naskočili do dopravního prostředku a vyrazily na cesty.
Krátce po obědě zazvonil Trotlíkovi telefon…
„No, tak co, jak jste dojely, už jste ubytovaný?“
„No nejsme, my nevíme esi jo nebo né, nám se tady nelíbí, tady je to takový divný…“
„Cože?“
„No, divný, takový nečistý a jsou tady samý divný a tmavý lidi…“
„COŽE?!?!?“
„No ten pán u vchodu říkal, že tady je to záchytný tábor pro rumunský běžence, ale že nás tady taky nechá ty tři dny, protože mají volný kapacity…
„COŽE!!!???!!!???“
Doslov: Neubytovaly se tam.