Kdo netrotlí s námi, trotlí proti všem
Kolega Trotl si celý den velmi intenzivně honí svůj orgán. Svůj hlasový orgán, pochopitelně. To znamená, že zpívá, vykřikuje, mrouká, hučí, bručí, prská, huláká, mečí, piští a vydává mnoho dalších nespecifikovatelných zvuků. A do toho všeho stačí šestnáctkrát denně jíst a především mluvit. Mluví rád, mluví hodně a mluví stále. Pořád… Furt…
Protože zrcadlo Sněhurčiny macechy Trotlíka nejen přesvědčilo o tom, že je v celém širém světě nejhezčí a nejkrásnější, ale i nejchytřejší, chce se ten dobrá duše s každým o svou inteligenci podělit a nejraději to dělá se mnou.
Trotlíkovská šroubovací archiválie
Asi před čtyřmi lety Trotlíka jeden náš kolega naučil používat šroubovák. A Trotlík se chtěl se mnou o znalost této dovednosti podělit:
„Hele, tak to si vezmeš šroubovák a nasadíš ho tou delší úzkou stranou do takový tý štěrbiny, kterou má v sobě ten hřebík a když to tam zapadne, tak točíš na jednu stranu a tak ten hřebík zašroubuješ až do konce…“
„Tím hřebíkem myslíš šroub, ne?“
„Ne, hřebík s tou drážkou na hlavičce a s tim kroucením okolo nožičky přece…“
Pamatuji, jak jsem tehdy nechápavě čuměla a Trotlik si můj přiblbý výraz vyložil tak, že jsem nepochopila princip šroubování hřebíků do předmětu až do konce a začal mi celý postup vysvětlovat znovu a dokonce mi k tomu udělal i technický výkres (tento dokument se bohužel nezachoval).
Zrovna tak tupě zíral i náš kolega Pepa (už je tam nahoře, ale jestli to čte, vzpomene si), když Trotl velmi dlouho řešil se svou manželkou, které zápalky jsou lepší, bezpečnější a které si tedy mají koupit. Jestli ty s tou červenou nebo s tou modrou hlavičkou. S černou totiž tehdy došly…
Různými více či méně častými perličkami se Trotlík může chlubit stále, ale letošní rok se mu opravdu urodilo. A já měla tu čest být v bezprostřední blízkosti vzniku těchto perel…
Perla zvaná ímejl
Přišel za mnou jeden, co u nás má druhý pracovní poměr a ptal se mne, zda mi přišel od něj mezi svátky e-mail.
„Jo, přišel, bylo to hezké, díky. Koukala jsem ale, že máš novou mejlovou adresu, ta je na stálo?“
„Nevím, doufám, že jo, oni nám jí změnili a nikdo nám nic bližšího neřekl. Já musím letět, večer se stavím,“ zamával a zmizel v pryč.
Trotlík zapráskal kníry a spusti:
„No to jsou blbosti, změněj adresu, to je k ničemu, teď musí jít na policajty a dělat znova občanku, to bych se na to…“
„Trotlíku, to jsme mluvili o elektronické e-mailové adrese.“
„No a nikdo se ho na nic neptal a změnili mu adresu a to musí mít nový fotky na občanku a starat se o doklady a musí to stihnout do patnácti dní… … … …“
„Ano, Trotlíku, máš pravdu, bude s tím mít velké běhání…“
Perla zvaná tisk
Potřebovala jsem vytisknout asi 2× padesát kopií čehosi a tak jsem zavolala kolegyňku z kanceláře, by mi to natiskla. Za chvíli mi přinesla první padesátku s tím, že ta druhá bude až někdy později, protože má v kanclu dva šéfy a tiskárna při tisku docela hlučí.“
„No tak to byste mi mohla vytisknout padesátkrát tohle,“ chytil se hned příežitosti Trotlík. „Já tam mám řádky na šířku, takže to nebude dělat takovej kravál, jako to od Alfy, když ta tam má řádky na výšku.“
Perla zvaná manželka
Trotlík je ženat a protože svůj k svému a vrána k vráně, tak i žena jeho je přesvědčená o své kráse a inteligenci. A tak se rozhodla, že vezme dcerku a kamarádku a že pojedou na prodloužený víkend obdivovat krásy Šumavských hvozdů. S Trotlíkem hledali a hledali hezké místo na internetu, našli velmi, opravdu VELMI levný penzion a cituji doslova udělali PRŤ PRŤ PRŤ a už měli objednáno a v notýsku opsanou adresu šumavského penzionu.
Den jejich cestování jsem byla v práci v těsné blízkosti Trotlíkově. V sedm ráno manželka s dcerkou a kamarádkou naskočili do dopravního prostředku a vyrazily na cesty.
Krátce po obědě zazvonil Trotlíkovi telefon…
„No, tak co, jak jste dojely, už jste ubytovaný? … … … Cože? … … … COŽE…?!?!?… … … COŽE!!!???!!!???“
A… sakra, teď nevím, jestli to mám dopsat… 
Když totiž tohle někde Trotlík vypráví, tak každý již
tuší, jak to asi tak dopadlo… 
Zkusíte někdo hádat? 
Poznámka pod čarou: Trotlík není tělesně postižený, je svéprávný, očkovaný, před devíti lety evidentně i potentní a dnes již přespadesátiletý. Manželce je za pár čtyřicet, svéprávná, očkovaná. Dcerce za pár deset. Ano, jsem na něho alergická. Ne, nepřeháním.