Ó Bože, už budu...

„ Alfo, tohle nesmíme panu Errr půjčovat před desátou hodinou“ oznámil mi stroze po ránu u první ranní automatové kávy kolega, údajně samostatně myslící.

„Proč ne?“ připitoměle a stále ještě dost rozespale mžourám nad kelímkem s poloprůhlednou kapalinou neurčité barvy a chuti značně mdlé.

„Protože to zakázalo třetí patro.“

Zastříhala jsem ušima a začala se maličko probouzet: „Doprdele co mi má co třetí patro zakazovat? Neposlouchám příkazy ani třetího patra, ani druhého patra, ani suterénu a už vůbec ne kotelny a schodiště… Kdo to zakázal jmenovitě???“ zaječela jsem vlídně.

„No někdo z vedení to zakázal.“

„A kdo???“.

„Třetí patro.“

…. … Je ráno … buď klidná … vlídná … nenech se hned po ránu nasrat….

„Dobrá, tož to panu Errr před desátou nepůjčíme. Kde to vlastně je???“

„Před deseti minutama jsem to půjčil panu Errr.“

„Jaj – něco mi uniklo? Třetí patro zakázalo tohle půjčovat panu Errr před desátou, je osm, tys mu to půjčil před deseti minutama… Proč???“

„No protože to pan Errr chtěl půjčit.“

Dám si ještě jedno kafe a jdu si pokecat s chodbou v přízemí.