Vo fous nebo nevim...

Tož už jsem zkoušená, vyzkoušená, zazkoušená, přezkoušená, dozkoušená a v každém případě jsem znechucená, ochucená, přechucená, nedochucená a kdo přede mnou řekne slovo paragraf, dostane přes držku.

Písemné testy začaly v devět hodin a měli jsme na ně pětačtyřicet minut a já už asi za necelých patnáct huntovala ovzduší před budovou. Věděla jsem o jedné chybce, limit byl chyb šest a tak jsem byla poměrně v klidu. Na řadu jsem šla mezi prvními, protože jsem se zachovala nečestně a nesportovně a zkoušející komisi jsem nakecala, že musím být v práci nejdéle ve 14:30, páč tam máme zkoušku čehosi. Zkoušející komisaři se totiž rozhodli, že nás budou zkoušet podle abecedy a pokud mne paměť neklame, tak první písmenko mého příjmení je sestakra nízko a přeci jen nás tam bylo docela dost...

Nikomu to nevadilo a tak jsem šla na řadu asi druhá nebo třetí. Asi si fakt budu muset toho Silvestra vzít, bych se konečně přestala krčit na konci abecedy a alespoň v tomto žebříčku se dostala podstatně výš…

Když mě zavolali do třídy, tak jsem pociťovala jistou již zcela zapomenutou nervozitu, která mi připomněla soušky čelky ve školách, které jsem kdysi dávno navštěvovala a kdy jsem chodívala k tabuli dutá jak bambus.

Vylosovala jsem si dvě otázky a po jejich přečtení jsem začala být vrlá ještě méně, než obvykle, anžto jsem si vytáhla dvě ty nejdebilnější otázky, které jsem si mohla vytáhnout a které se naprosto nedají okecat.

Na potítku jsem se docela nudila, protože odpověď byla jednou holou větou a docela mne zajímalo, co tam budu blekotat.

Doprdele, fakt jsem blekotala… po tolika letech v divadle se mé vyjadřovací schopnosti dnes dopoledne scvrkly do jakéhosi blee brm huhly huhly, nerozumněla jsem otázce, huhly huhly, čuměla jsem zřejmě jako vemeno z kachny a předsedovi komise, který mne přiblblými dotazy dusil jak mrkev na másle, jsem chtěla jednu natáhnout, případně na celou komisi zaútočit smrtícím zvukem.

Nakonec jsem dostala dva slovoconechcivyslovitaninapsat, bych jim vysvětlila o čem jsou a proč jsou a jak jsou a co s nimi a jak s nimi a kdoví co ještě s nimi a byť jsem to dobře uměla – fakt jsem se to učila – tak jsem to zdárně zmatlala a z slovoconechcivyslovitaninapsat 28 jsem udělala 29 a naopak. Naštěstí se jeden z komisařů zatvářil natolik blbě, že mi moje chybka došla a stihla jsem se opravit. A dohuhlyhuhlyhuhly jsem ještě chvíli něco žvatlala.

„U mne dobrý“

„U mne taky dobrý“

„Já jsem nic jiného od paní Betové ani nečekal…“

Děkuji, pánové, jsem ráda, že se vám moje vystoupení líbilo, přijďte zase, my k vám taky nelezem, děkuji, že vám za tuto svou povinnost mohu zaplatit svých pár stokorun, ale jestli jsem prošla se svým dnešním výkonem já, tak naprosto nechápu, co tam předvádějí ti, kteří neuspěli a budou tuto celou taškařici opakovat.

No, hlavně, že mám papír s kulatým razítkem.