Po asi dvouleté internetové pauze jsme zase zpátky. Něco zůstalo stejné, něco se změnilo. Máme za sebou jak těžkou krizi partnerskou, tak jednu docela těžkou chorobu mojí.
Silvestra bych kolikrát s chutí a pomalu zabila, ale bez něj by mi bylo těžko a smutno a jsem přesvědčená, že on všechny mé pocity opětuje. A kdybysme se rozešli, tak bysme zůstali každý sám, protože by s ním žádná jiná nevydržela a se mnou by to asi taky nebyla procházka růžovou zahradou. Tak to snad necháme tak, jak to je. Hlavně, že se máme rádi, ne?
Tudíž zůstáváme stále spolu a bydlíme stále u tří kočičích skřetů – Matýska a Tadeáška, kteří už s námi zažili něco stěhování a Blaženy, kterou mi Jejka donesla už v Mouchově a která se nikdy nestěhovala a která je zlotřilý sibiřský magor.
Oba máme o pár šedivých vlasů víc, Silvestr má víc o pár kilo a já mám nových 154 stehů, které mi felčárci vyšili v nemocnici.
A oba doufáme, že od toho blbýho bude aspoň nějakou dobu pokoj a chvilku si od toho odpočineme a budeme čerpat síly na další průsery.
A že ty síly budeme mít příležitost čerpat hóóóóódně dlouho…;-)