Tučná mrkev

Do divadla nám nedávno nastoupil jeden mladík, bohužel do budovy vstoupil nešťastnou nohou a není příliš oblíben. Nevíme čím to je, jestli tím, že je mírně obézní či tím, že všude byl, všechno viděl a všechno zná.

V divadle máme klub, kde klábosíme a taktéž pojídáme různé laskominy – jako třeba chlebíčky se šunkou, chlebíčky se šunkou, chlebíčky se salámem nebo chlebíčky se šunkou. A když jsme byli v nejlepším, objevil se ve dveřích tento obézní Všeználek a začal láteřit, cože to máme za nevzhledný městys, že je to u nás hnusné a že tu máme blbej vzduch, že to u nich doma na vesnici je lepší, že tam mají krásně a čisto a tady že se nedá žít a…. zarazil se a vytřeštěně se podíval, kterak na něj zíráme a třímáme v ruce chlebíčky se šunkou a přitom snad vůbec nevnímal, jak ho někdo polohlasně posílá zpět do jeho vísky.

„JEŽIŠMARJÁÁÁ… .vy jíte maso???“ vyjeknul Všeználek.

„To jsou chlebíčky…“ odpověděl jeden statečný, naším divadlem značně Ostřílený.

„Ale na tom chlebíčku je maso mrtvých zvířat??? To je hrozný!!!!“

„Mně by spíš připadalo hrozný, kdyby na tom chlebíčku bylo maso živých zvířat,“ odpověděl Ostřílený a spokojeně se zakousl do chlebíčku.

„Ale to je hnus, mezi jaký vrahy hrozný jsem se dostal, já jsem vegetarián, já bych maso do pusy nikdy nevzal…!!!!“

„Jo tak to jste tak tlustej z tý mrkve??? Kdo by to byl řekl, že mrkev je tak tučné jídlo…“

„Zato vy jste tak blbej s požírání masa“, zaječel Všeználek. „Mezi vrahama já sedět nebudu.“

Od té doby (skoro tři týdny) již nesedává s vrahy v klubu, ale třeba v hledišti, na jevišti, v šatnách… tam stále ano a zatím tiše trpí, když někdo pojídá svačinku.

A my jsme mrchy zvědavé a čekáme, jak to dopadne. Začne tolerovat masožravce a naše hnusné město, nebo dá výpověď a vrátí se do své krásné, čisté vísky?