Let mouchy

Díky ztrátě domény jsme už nechtěli stavět znovu ani Bublající bahno, ani Zapíchnutý vidle. 80% starých textů nám zůstalo na různých discích a tak bude mít naše nová adresa několik „chlívků“, BAHNO, VIDLE a … sakra, jak se bude náš nový deníček jmenovat???

Suchý hadr na dně mořském se nám zdál jako nicneříkající blbost a dlouho jsme nemohli přijít na nic, co by nám připomínalo novou životní etapu.

Vyrazili jsme tedy se Silvestrem do hospody na jedno, dvě, tři… a přilétla tam moucha.

„LET MOUCHY!“ zaječela jsem. „To je blbý…“ oponoval chvíli Silvestr. Chvilku jsme debatovali a nakonec Silvestr dobrovolně musel souhlasit. A rád. 

Když jsme se stěhovali z Vidlákova do Města, neměli jsme ani korunu, jen psa a tři kočky. Jednou jsme vyrazili na vernisáž jakési mladé polské malířky a tam se nám zalíbily tři obrazy – Let mouchy, Skok koníka a Stádo kraviček. Chtěli jsme všechny, ale vzhledem k obsahu našich peněženek jsme mohli zvolit jen jeden. A tak máme Let mouchy, který nám od té doby visí nad postelí.

Mnoho let, kdy se nedařilo – a vlastně až dosud – si totiž jako ta moucha připadáme. Pořád jaksi lítáme v tom kruhu dokolečka dokola a nějak nemůžeme najít tu cestu ze srabu ven.

Sakra – jen jestli tu cestu nemůžeme najít kvůli tomu obrazu???

Možná jsme měli koupit Skok koníka…

Doufejme, že si moucha to svoje sluníčko jednou taky najde…