Šťastné a veselé

Minule jsem tady bekala, jak to v práci stojí za nějaký velký nepěkná věc a jak jsem ráda, že jí mám, ale asi bych nebyla sama sebou, kdybych furt na něco nenadávala.

Třeba na to, že nám nová kotelna nevytopí divadlo (ale už je to docela ok, v kancelářích a šatnách máme skoro 17°C a tak si docela libujeme), nebo že se na mne kolega blbě dívá a má blbý kecy, nebo na to, že nám naše divadélko chtějí zavřít a kdoví jak zašantročit a že přijdeme o práci, což nám… nebo mně osobně… vadí moc a moc…

Ale na druhou stranu, lidičky milí, proč nesedíte o Vánocích s dětičkama doma??? Proč se neválíte na gauči či v posteli a nedrobíte pod sebe vánoční cukroví a strouhanku ze smaženého kapra a nekydnete na nový potah či povlečení alespoň maličkej slint z bramborového salátu a nečučíte přitom na starý obehraný pohádky??? Proč nenecháte ta ubohá děťátka doma, by si hrála s novými krásnými hračkami, které jim Ježíšek naježil a proč je nutíte chodit do divadla??? He??? Proč??? 

Neřeknete???

A fakt si to nerozmyslíte???

Asi ne, co???

No jo…

To se od vás dalo čekat…

Tak to se asi nedá nic dělat a jdu na sebe hodit něco teplého ze skříně, abych nezmrzla a podpořím to něčím z mrazáku na zahřátí a vyrazím na vláček směrem Divadýlko.

Každopádně všem, i těm doma u televize sedícím, i těm o Vánocích do divadla chodícím, i těm, co se mnou cestují hromadnou dopravou a tu a tam mi hamtnou na nožičku či si nechají odřít batoh mým obličejem, přeji krásné svátky plné pohody.