Vlídnost nade vše?

Začátkem listopadu jsem vyrazila nakoupit něco, co se kupuje párkrát za život a vydala jsem se za tím do vzdáleného obchodu. Snad stejnou cestou vyrazila půlka republiky a tak se stalo, že ve vlaku bylo docela narváno a vládla tam velmi nevlídná, ba nebála bych se říci, že nesnášenlivá atmosféra, která mne naladila do téměř nepříjemného hysterična.

V obchůdku, kam jsem zcela vysílená a běsná z cestování konečně vlezla, bylo nechutně narváno, hrály koledy, zboží se krčilo pod vánoční výzdobou a na každém centimetru byla vidět snaha o navození rozhazovačné a milujbližníhosvéhovánoční atmosféry. Jenže zákazníci si to nějak nechtěli připustit a vrčeli na sebe až do chvíle, kdy si dva pánové středního věku ujasňovali svoje místo ve frontě:

„Hej, kam se sereš, burane!?!???“

„Kto je u teba buran, ty srač, tož já su z Prahe!!!“

Kupodivu se mi potom nakupovalo veseleji a ani jsem se tolik nehroutila z utracené částky…