Vánoce jsou svátky klidu? Kdo to řekl???
Mona Lýza v polovině prosince nepřišla do práce a když jsme jí volali, oznámila, že už je dva dny nemocná a že už nepřijde.
Není problém, oznámil šéf, nějak to dámy Malá a Betová udělají.
Jo, udělaly jsme to. Za tu cenu, že jsme do konce měsíce byly denodenně v práci a měsíční součet námi opravdu odpracovaných hodin přelezl tři stovky. Neodpracované, leč prolelkované na pracovišti, ani nepočítám…
Na mé chátrající fyzično taková hoňka nic moc. Odpočívala jsem doma vedle haldy nevyžehleného prádla a nosila jsem u sebe nabroušený nožík pro případ, že by se v mé blízkosti někdo odvážil zmínit cokoli o Vánocích či úklidu.
Do toho nám šéf oznámil, že novou zaměstnankyni dostaneme až někdy druhý týden v lednu, protože má dovolenou a nikdo si přece nebude kazit vánoční svátky tím, že nastoupí do stresového zaměstnání. A do té doby to přece Malá s Betovou nějak udělají.
„Bude za to nějaká odměna, šéfe?“
„Ano. Vaše listopadová mzda vám bude zaslána na účet o týden dřív.“
BINGO!
Takové ocenění jsme ani nečekaly a tak jsme přislíbily, že pokud nás neklepne, tak to do toho ledna „nějak“ uděláme.