Vyfasovali jsme novou kolegyni, která se o práci v divadle vysloveně drala. Působila na ni pozitivní energie budovy a lidí v ní natolik, že si další život někde jinde nedokázala představit. Po týdnu ale zjistila, že té pozitivní energie je tolik, že ani nepočkala na konec pracovní doby a prchla neznámo kam.
Hned druhý den přišla nová posila, taková neslaná, mastná slečna, nekomunikativní, nepříliš milá a kterou práce nesmírně zdržovala od jejích soukromých aktivit, které se děly především na jejím mobilním telefonu. Lidi si maličko stěžovali, ale divadlo vydrží docela dost a třeba to slečna nakonec nějak dá…
Jo, a taky mi praskla hadička, co vede olej do serva a nejenže mě překvapilo, jak velkou sílu musím vynaložit, abych tak malým autem, jakým je Kvíčala, alespoň mírně zatočila, ale především mě překvapilo, že půl litru oleje, který vytekl, zaflákal silnici z Pankráce až na Muzeum, tunel mezi muzeem a divadlem a následně polovičku divadelního parkoviště.