Dovolená?

Díky výpadku kolegyně začátkem července si můžu nechat o nějakém volnu jenom zdát. Docela by se mi líbily alespoň tři dny nicnedělání, ale než se kolegyně vrátí po nemoci nebo než přijde někdo nový, mám zřejmě vymlsáno.

Srpen byl pro mne jen kolotoč mezi divadlem a bytem, prací a spánkem. Asi nejzajímavější událostí srpna bylo pokřtění mojí červené autičky. Autička sama na ulici z ničehož nic začala vřeštět jak na lesy. Kolem třetí hodiny ranní to bylo moc milé, zvláště sousedé byli nadšeni. Příčinu jsme nezjiistili, snad se jí po mně stýskalo, nebo se snad na ulici sama bála? Každopádně když už to jednu noc udělala asi po páté, začala jsem z okna vřeštět já něco o mizerných plechových ukvičených kvíčalách. No a Kvíčala už autičce jednou pro vždy zůstala.