Když hasič, tak zasyč...

Jednou za psího moru chodíme na takové legrační školení o bezpečnosti práce, které končí ještě legračnějším tzv. vědomostním auditem. Taškařice veliká toť… ale o to mi teď vlastně ani nejde.

Protože pracujeme v divadle, kde jsou prostory větší, než malé, je prý dobré, by všichni věděli, kolik druhů je hasicích přístrojů a co se kterým hasicím přístrojem hasí. Zkrátka abychom standardně nechlejstali vodu na plápolající rozvodnu či tak podobně. 

Při každém divadelním představení je v hledišti (měl by být…) požární a lékařský dozor. Členů podle velikosti divadla. U nás bývá jeden felčárek a tak čtyři až šest členů požární hlídky (její členové se tam trousí podle atraktivnosti představení). Nevím proč, ale jeden můj kolega se jednoho z hasičů zeptal na rozdělení hasicích přístrojů podle druhu hasicí látky.

Odpověď tázaného požárníčka – dle jeho vlastních slov nejchytřejšího a nejzkušenějšího starýho praktika – byla naprosto vyčerpávající: „Jéžiš to já přesně nevim, kolik jich je, asi osm nebo devět… A aspoň dva vyjmenovat? No to já takhle z hlavy nevím, to si přece nemůžu všechno pamatovat… A jaký typy jsou v našem divadle? No ty červený ruční, co visej na zdech přece…“

Takže jestli někdo někdy půjdete k nám do divadélka a zase tam začne hořet, tak zkuste naše hasiče předběhnout. Poznáte je podle parádní hasičské uniformy.