Chihuahua

Než jsem se pořádně rozkoukala, tak první měsíc dalšího roku je u konce. V práci mnohem pracovněji, než obvykle. Doma čím dál tím stejné. Po sestěhování tří domácností do našeho maličkého domečku se snažíme likvidovat a debordelizovat, ale v baráku je taková kosa, že nám to moc nejde od ruky.

Maminka přelom roku zvládla velmi těžko a po Novém roce přestala vařit a začínala kašlat i na svůj byt a většinu dne prostála u okna a dívala se do neznáma. Tak jsem do toho šlápla a po celodenným šmejdění na internetu jsem to našla a zamluvila a 13. ledna – přesně čtyři měsíce od macecháčkovy smrti – jsem maminku nakopala do auta a vyrazila s ní do jedné malé vesničky u Rokycan, kde na nás už čekala mrňavá blonďatá čivavička, kterou si maminka ihned zamilovala a tak jsme si s paní majitelkou plácly a už je tlapka v rukávu. Mamince se splnil její sen mít čivavu, celá pookřála, vycídila si byt, začala vyvařovat nejen pro sebe, ale i pro nás a rozmazluje čivavu a učí jí nečurat na koberec.

Tož tak…