Žirafa

Onehdá v ještě vlahý večer jsem seděla před divadlem a tupě čekajíc na konec představení ještě tupěji jsem zírala na keř, na kterém si zrovna tkal pavučinu pěkný macatý pavouček.

Docela mu to šlo od nožiček a když si dal chvíli padla, zafoukal vítr a pavouk se ve větru i s pavučinou docela svižně rozkmital a lítal hlavohrudí a zadečkem dolu a nahoru jak na centrifuze. A v tu chvíli mi proběhla hlavou otázka, nad kterou od té doby dumám nejen já, ale i mnoho zaměstnanců našeho divadélka… Asi bych si odpověď mohla zjistit někde v hlubinách internetu, ale nějak zatím nemám touhu to udělat. Ono to kouzlo neznámého a hlavně ta představivost má přece jen něco do sebe.

Koneckonců, zkuste si svou představu taky… Když jsem se totiž dívala na toho kmitajícího pavouka, podivila jsem se, že se z toho kolotoče nepobleje.

A – může tedy pavouk zvracet?

Ale já to asi nechci vědět. Ale určitě si na to vždycky vzpomenu, až uvidím někde pěknou pavučinu.

Jo – jak dělá žirafa?